21. února 2021
Renata, Eva, Bára, Roman
Baťůžkáři v akci.
Proč se ten potok jmenuje Červený, marně přemýšlím.
Děvčata zjistila, že nemají signál. Co teď ? Možná se budeme muset vrátit.
Cesta na vrchol je volná.
Poctivý kamenný metry.
Malá kukátka do Světa.
Ať koukám, jak koukám, Krušnou horu nevidím.
Odvážná Borovice.
Na Vraní skála – Havran Pírko.
Cesta zpátky na zem.
Bára získala za svůj úsměv dva špekáčky a chleba.
Ten černý, není náš.
To je ten úsměv, který nám přihrál nečekanou svačinu.
Nechali jsme za sebou v blátivých stopách 14 km.